Interview s 2Pacem s názvem "Připraven žít", leden 95, věznice - část 1

Kevin Powell, novinář, leden 1995.

Bylo mrazivé lednové ráno, když jsem byl na cestě do Rikers Island ohledně rozhovoru s Tupac Shakurem, což byl vlastně i první rozhovor s novináři, ode dne kdy ho postřelili 30.listopadu roku 1994. Poté, co jsem prošel několik kontrolních zábran a detektorů kovu, jsem dorazil do zašpiněné bílé zasedačky, která byla ve stejné budově, ve které byl držen Tupac za kauci 3 milióny dolarů. Bylo to zrovna v době, kdy ještě nevěděl, jestli dostane trest v délce rok a půl nebo čtyři a půl roku. To všechno za údajné pohlavní zneužití. Tupac si to vykročil do místnosti, bez toho, aniž by na něm bylo vidět nějaké kulhání, i přesto, že v nedávné době utrpěl zranění v oblasti nohy. Měl na sobě teplákovou bundu bílé barvy a značky Adidas, obrovské modré kalhoty, jevil se v daleko lepší pohodě, než v našem kterémkoliv rozhovoru, nebo setkání, co jsme spolu podnikli. Podíval se mi do očí a začali jsme mluvit a kouřit jednu cigaretu značky Newport za druhou. "Jsem trochu nervózní," přiznal o sobě v jednu chvíli. Tupac řekl i to, že si mě tady pozval kvůli tomu, že "toto je možná jeho poslední rozhovor, pokud se zabiju, tak chci, aby lidi znali každý detail, chci jim říct skutečný příběh."

Kevin Powell: Jak se cítíš po tom všem, čím sis prošel posledních pár týdnů?

Tupac: První dva dny ve vězení, jsem musel proniknout do toho, co je vůbec zač ten život, hlavně, když jsem byl denně zvyklej hulit trávu, a pak jsem najednou v tom všem přestal. Emočně to bylo něco jako kdybych nepoznával sám sebe, své já. Seděl jsem sám v cele, ale zdálo se mi, jakoby tam byli v té cele dva lidi, hodný a špatný. To byla ta nejtěžší část. Po tom všem konečně ze mě vyprchalo všechno to hulení. Pak jsem na sobě zase začal makat, každý den jsem dělal tisíc kliků. Četl jsem každej den hodně knih a psal, to všechno neskutečně pomáhalo mojí mysli. Pak jsem konečně začal chápat a přemýšlet o situaci, do které jsem se dostal. I když jsem byl nevinnej ohledně toho obvinění, které na mě hodili, nebyl jsem nevinnej za to, jak jsem se choval.

Kevin Powell: Mohl bys mi přesněji vysvětlit, jak to myslíš?

Tupac: Jsem tak stejně vinnej za to, že jsem nic neudělal, jako za to, že jsem vůbec něco udělal. Ne v tomhle případě, ale za pár věcí v mém životě. Měl jsem dost práce, ale nikdy jsem se nad tím nepřemýšlel. Strašně jsem se bál zodpovědnosti, od které jsem pořád jen utíkal pryč. A teď už to všechno naprosto chápu, ty zlé síly mě k tomu dohnaly. Dohnaly mě k tomu úplně na 100 procent, kdyby to nebylo na těch 100 procent, asi bych prohrál. To proto zatím prohrávám.

Když jsem se tu dostal, všichni vězni říkali na mě, "Jdi do hajzlu ty gangsta rappere." Já ale nejsem gangsta rapper. Rapuju o věcech, které se mi stávají. Pětkrát jsem byl postřelenej, víš co tím myslím? Někdo se mě snažil zabít. Tohle se mi skutečně stalo. Nedělám to, abych byl sám pro sebe jinej, zvláštní, ale chápu sám sebe, že mám více zodpovědnosti, než kdokoliv jiný. Lidé se na mě dívají a vzhlíží ke mně, a myslí si, že jim odpovím na každou jejich otázku. Ale já to neumím, protože moje mysl je napůl mrtvá, z toho všeho hulení, co jsem dával do sebe. Ve svým hotelovým pokoji, jsem chlastal, hulil, chodil jsem taky do klubů, jen aby mě to všechno omráčilo. Tohle bylo pro mě vězení. Když jsem se potloukal v ulicích, nebyl jsem vůbec šťastnej. Nikdo o mě nemůže říct, že když mě viděl na ulici, že by mě viděl šťastnýho.

Kevin Powell: Před rokem, když jsme spolu mluvili, jsi řekl, že kdybys skončil ve vězení, tvá mysl by zhasla. Teď mi ale zníš, jako kdybys mi tu říkal pravý opak.

Tupac: Tohle řekl závislák. Závislák věděl, že kdyby šel do vězení, pak by to asi určitě nepřežil. Ten závislák (oběť zlozvyku, pozn. autora překladu) v Tupacovi je mrtvej. Ten, co se furt jen ospravedlňoval v Tupacovi je mrtvej. Pomstychtivej Tupac je mrtvej. Tupac, který jen postával stranou a dělal jen samý nečestný věci je mrtvej. Bůh mi dovolil žít, a udělat tady něco nesmírně neobyčejného, a tohle se snažím dělat. I kdyby mi dali maximální trest, pořád by to byla moje vlastní záležitost.

Kevin Powell: Mohl bys nás vzít zpátky do té noci k nahrávacímu studiu Quad Recording na Times Square?

Tupac: Do noci, kdy se střílelo? Jasně. Ron G byl v New Yorku známej DJ. Říkal mi, "Hej, Pacu, chci abys přišel ke mě do studia a něco stvořil na mou nahrávku." Já řekl, "Dobře, moc rád přijdu." Tak jsem šel do jeho studia, já, Stretch, a pár dalších kámošů. Hned potom, co jsme dodělali tu nahrávku, tak jsem dostal vzkaz na pager od toho chlápka jménem Booker, ptal se mě, jestli bych nechtěl udělat něco s Little Shawnem. To je ten chlápek, kvůli kterýmu jsem vlastně obžalovanej, protože už tehdy jsem měl pochopit, že mě jen využil, a já na to řekl tehdy, "Jasně, dej mi sedm táců a já udělám ten song." On na to, "Mám u sebe peníze, dojdi." Zastavil jsem se pro hulení, a on mi zas napsal na pager. "Kde jsi sakra? Proč už tu nejsi?" A já na to, "Už jdu, počkej sakra."

Kevin Powell: Znal jsi toho chlápka?

Tupac: Dostal jsem se k němu přes pár mých známých. Byl ke mně dost v pohodě a vše kolem toho, tak jsem si říkal, že bych mu udělal laskavost. Ale když jsem mu pak volal, abych se zeptal na cestu, on na to, "Hej, já už ale ty peníze nemám. " A já říkal, "Když nemáš peníze, tak já teda nedojdu."  Položil telefon a hned za chvíli mi zavolal zpět: "Zavolám (výkonnej ředitel produkční společnosti s názvem Uptown Entertainment) Andre Harrellovi a zajistím, abys dostal svoje peníze, ale teď u sebe v kapse žádný peníze nemám. " Tak já na to, "Dobře, už za tebou jedu." Jak jsme šli nahoru k němu do studia, někdo na mě zeshora začal křičet. Byl to Little Caesar, Biggieho pravá ruka.  Byl to můj kámoš, hned jak jsem ho viděl, tak jsem si říkal, že všechno je určitě v pohodě.

Kevin Powell: Takže říkáš, že jsi byl tak trochu...

Tupac: Byl jsem trochu nervózní, protože ten chlap znal jednoho člověka, se kterým jsem měl dost velkej problém (beef). Nechtěl jsem tam volat policajty. Nigel mě tehdy představil Bookerovi. Každej o mě věděl, že jsem byl krátký na peníze. Všechny moje show se pořád jen rušily a odkládaly. Všechny moje peníze z nahrávek jsem cpal do právníků, všechny peníze z filmů jsem dával rodině. Proto jsem to dělal takhle, svoje věci, rapoval jsem pro lidi, kteří mi za to dávali dobře zaplaceno.

Kevin Powell: Kdo byl vlastně ten Nigel?

Tupac: Bavil jsem se s ním celou tu dobu v New Yorku, co jsem tam dělal na filmu Above the Rim. Přišel ke mě. A řekl, "Hledám tě tu. Nemůžeš se přece dostat do dalších potíží."

Kevin Powell: Neříkal jsi snad, že ten Nigel si nechal říkat i Trevor?

Tupac: Jo, to taky. Byl to vlastně i Trevor, ale i Nigel, nechal si říkat tak nebo tak. Chápeš? To proto jsem se s ním bavil. Měl jsem ve zvyku v té době oblíkat se do různých hader. Bral mě do obchodů, tehdy jsem si koupil svoje první Rolexky a nějaký šperky na sebe. To díky němu jsem vyzrál. Představil mě všem těm gangsterům v Brooklynu. Nigel mě tehdy přestavil své rodině, byl jsem mu i na jeho narozeninový párty, prostě jsem mu věřil. Dokonce jsem se snažil dostat Nigela do filmu, ale on tam nechtěl být. To mě sralo. Nikdy jsem nepoznal niggu, který by nikdy nechtěl hrát v nějakém filmu.

Kevin Powell: Pojďme se vrátit k té střelbě. Kdo byl s tebou ten večer?

Tupac: Byl se mnou můj kámoš Stretch, jeho kámoš Fred, a ségra od kámoše, jménem Zayd. Nebyl tam můj bodyguard, žádného v té době jsem vlastně ani neměl. Přišli jsme do studia, a před tím studiem, stál frajer, co měl na sobě maskáče a čepku, nešlo mu ani vidět do obličeje. Když jsme vešli do těch dveří, ani se nepodíval nahoru. Nebral jsem toho chlápka na vědomí, prostě jsem si ho tam nevšímal.  Jen se na mě podíval, a zas se díval dolů. Nedošlo mi to tehdy, protože jsem byl v té době dost zhulenej. Nevěděl jsem, nebo jsem ani nemyslel, že by se mi tam v té hale něco stalo. Čekali jsme tam tak trochu sjetí, a vím, že u stolu seděl jeden týpek, co četl noviny. Ani ten se vůbec nepodíval kdo tam je v té hale.

Kevin Powell: Takže oba muži byli černoši?

Tupac: Černoši, jak z třicátých let. Říkal jsem si, že ti týpci musí být asi ochranka Biggieho. Ale nechápal jsem, že mezi kámoši Biggieho, by byl někdo, kdo by mě ani nepozdravil, ani se na mě nepodíval? Stiskl jsem tlačítko, abych přivolal výtah, otočil jsem se, a ti dva týpci vyšli s dvěma devítka rovnou na nás. A ječeli, "Nikdo ani hnout, všichni na podlahu. Víte o co jde, tak makejte." A já na to, "Cože mám dělat?" Myslel jsem si, že po nich vyjede kámoš Stretch, byl o dost větší, než ti dva niggové. Od tý doby vím dost o zločineckým živlu, když tě niggové chtějí oloupit, pak vždycky zmlátí toho největšího. Ale oni se Stretche ani nedotkli, šli rovnou ke mě. Všichni tam leželi hlavou na podlaze, ale nebyl jsem z toho hotovej. Byl ve mě pocit, něco jako že jsem statečnej, nechtěl jsem jen ležet na podlaze.

Řekli, "Odhoď ze sebe ty šperky," ale já je ze sebe nechtěl sundat. Ten menší týpek, ten co stál venku před halou, byl u mě. Stretch byl furt na podlaze a ten druhej týpek co četl noviny, tak u něj držel zbraň. A říkal tomu druhýmu, "Zastřel toho zkurvysyna! Ser na to!" Dostal jsem z toho strach, protože ten týpek dal zbraň na moje břicho. Dal jsem svou ruku na jeho zbraň, aby jí otočil na mě.  Vystřelil a to byl první výstřel. Cítil jsem, že jsem to dostal do nohy, nevěděl jsem vůbec, jestli jsem to nedostal do koulí. Spadl jsem na podlahu. A říkal jsem si, Pacu, dělej, že jsi mrtvej. Ale nešlo to. Začali mě kopat, mlátili mě.

Nikdy jsem neřekl, "Nestřílejte!" Byl jsem úplně zticha. Strhali ze mě moje šperky, zatímco jsem ležel na zemi. Měl jsem zavřený oči, ale třásl jsem se, protože to všechno mě to donutilo se třást. A pak jsem najednou ucítil vzadu na hlavě, něco fakt silnýho. Myslel jsem si, že do mě kopli, nebo že mě bouchli pistolí, bolelo mě to, jako by mi hlavu hodili na beton. Viděl jsem jen bílý světlo, jen bílý. Vůbec nic jsem neslyšel, nic jsem necítil. Myslel jsem si, že jsem v bezvědomí. Ale furt jsem vnímal. A pak jsem to zas ucítil, slyšel jsem to jako teď, bylo to jako bych teď otevřel oči, zas jsem byl v té chvíli při vědomí. A pak znova, vůbec nic jsem neslyšel. Nic jsme už ani neviděl, prostě jen bělmo. Pak na mě zase vystřelili, slyšel jsem to zase, něco jsem i viděl, a věděl jsem, že jsem zase při vědomí.

Kevin Powell: Slyšel si, jak říkají své jména?

Tupac: Ne, ne, ale vím, že mě znali, ani se nepodívali vůbec, jestli nemám u sebe zbraň. Bylo to, jako kdyby byli na mě naštvaní, furt do mě jen kopali a mlátili mě pistolí, na nikoho jinýho tam ani nesáhli. Bylo to něco jako, "A kurva, co to sakra..." Kopali do mě fakt vší silou. Dost mě to bolelo, necítil jsem, že bych někde krvácel na hlavě, nebo tak nějak. Vím jen, že na břiše mě to kurevsky dost bolelo. Ségra od mýho kámoše se na mě otočila a řekla, "Hej, jsi v pohodě?" A já na to, "Jo, jen jsem postřelenej." A Fred říkal na mě, že ho taky postřelili, ale byla to kulka, která mi prošla nohou. Tak jsem se zvedl, šel ke dveřím a hned jsem přivolal výtah, viděl jsem dole, jak je tam policejní auto. Říkal jsem si, "Jo, už jsou tady cajti, a já se ještě ani nedostal do dalšího patra." Tak jsme skočili do výtahu a jeli nahoru. Kulhal jsem, ale vůbec nic jsem necítil. Když jsme přijeli výtahem nahoru, rozhlédl jsem se kolem a to mě kurevsky dostalo.

Kevin Powell: Proč?

Tupac: Protože tam byl Andre Harrell, Puffy (výkonnej ředitel Bad Boy Entertainment, přezdívaný Sean "Puffy" Combs) tam byl taky, byl tam i Biggie a snad dalších 40 niggů. Ti všichni na sobě měli nějaký šperky. Víc toho, než jsem měl na sobě já. Viděl jsem tam Bookera...díval se na mě, jako kdyby ho překvapovalo, že tam snad jsem. Proč? Přitom jsem dole zvonil na zvonek k němu do studia a on na to, že můžu jet nahoru, že mě čeká. Little Shawn se zničehonic rozbrečel. A já na to, "Hej, proč brečíš, zastřelili mě snad? Začal brečet úplně jak pomatenej, a říkal, "Můj Bože, Pacu, musíš si hned sednout!" Cítil jsem se dost divně, proč snad ti lidi chtěli, abych si sedl?

Kevin Powell: Možná proto, že tvým tělem prošlo pět kulek.

Tupac: To jsem nevěděl, že mě postřelili do hlavy. Nic jsem necítil. Podíval jsem se do kapsy od kalhot, a cítil tam střelnej prach a vím, že jsem měl díru ve svých kalhotech Karl Kani. Nechtěl jsem, aby viděli, jestli mi z kalhot vypadne penis. Jen jsem viděl tu díru tam, "Sakra. Ubalte mi někdo brko." Zavolal jsem své přítelkyni, a řekl jí, "Hej, postřelili mě. Zavolej matce a řekni ji to." Nikdo se tam ke mě ani nepřiblížil na metr. Jen jsem si všiml toho, že se na mě ani nikdo nepodíval. Ani Andre Harrell. Byl jsem s ním pár dnů před tím na večeři. Pozval mě tady do New Yorku, řekl mi tehdy, že má pro mě nějakou práci. Puffy taky ustoupil dozadu. Znali jsme se s Puffym. Věděl, kolik jsem toho udělal pro Biggieho, předtím, než se proslavil.

11.2.2011 01:02h: poznámka - přiznám se, že poprvé v životě mě překlad textu dohnal k slzám...Na druhou část, se těště nejpozději do pondělka, jsou tam části jako je: Proč opustil hned druhý den nemocnici po postřelení? O tom, jak proběhlo údajné znásilnění? Chvíle u soudu v té době. O novém albu v té době - Me Against the World. A plánech po opuštění věznice. Těšte se !!! Díky že jste...

!!! CHYBY, POCHVALY, ŠPATNÝ PŘEKLAD, KRITIKU, INOVACE, NOVÉ ČLÁNKY, NOVÉ NÁPADY a cokoliv dalšího - zasílejte prosím na můj nový email - david.blastik@seznam.cz !!!

Autor článku: DjBeton