Interview s 2Pacem s názvem "Připraven žít", leden 95, věznice - část 2

Jak jsem slíbil, tak činím. Je tady 2.část interview s názvem Připraven žít, který vyšla v časopise VIBE, v dubnu 1995, Tupac v této druhé části rozhovoru vypráví o tom, jaké bolesti zažíval při postřelení v roce 1994 v New Yorku, proč opustil nemocnici, jak se seznámil s údajnou obětí znásilnění. Dále je zde popsána do detailu údajná noc znásilnění, o vztahu k Madonně a Mickey Rourke, i to, že pobyt ve vězení bere jako boží vůli, která mu pomůže. Přeji vám příjemné čtení.

Kevin Powell: Takže lidi na tobě zahlédli krev?

Tupac: Začali mi říkat, "Hej, tvoje hlava! Tvoje hlava krvácí." Ale já si pořád myslel, že to bylo od toho, jak mě bouchli zbraní. Pak přijela záchranka a policie. Prvního policajta, kterého jsem zahlédl, tak to byl policajt, který mě vzal za to údajné znásilnění. Dost se tomu smál, a díval se na moje koule. A on na to, "Hej, Pacu? Drží ti ještě?"

Když jsem se dostal do nemocnice Bellevue, doktor na mě, "Můj Bože!" Já na to, "Co je? Co je?" A pak jsem slyšel, jak říkal ostatním doktorům, "Dívejte na tohle. To je střelný prach." Mluvil o mojí hlavě: Toto je místo, kam se dostala kulka a tohle je místo, kde vyletěla." A když na mě šahal a říkal to, cítil jsem ty díry v hlavě. Říkal jsem si, "Ježíši. Já to fakt cítím." Byly to přesně ty body, díky kterým jsem na chvíli upadl do bezvědomí. A to bylo i to, když jsem říkal, "Sakra. Střelili mě do hlavy." Oni na to, "Ani nevíte, jaké máte štěstí. Pětkrát vás postřelili." Znělo to tak divně. Nechtěl jsem tomu ani sám uvěřit. Pamatoval jsem si jen první zásah, a pak jsem viděl jen bělmo.

Kevin Powell: Napadlo tě, že bys mohl i zemřít?

Tupac: Ne. Přísahal jsem Bohu. Ne, že by mi to nějak nahánělo husí kůži, nebo tak nějak, jen jsem u prvního výstřelu od těch niggu, cítil, jako kdyby mě ochraňoval samotný Bůh. Jediná věc, která mě bolela, bylo to že tam byli se mnou Stretch a ostatní, a že museli ležet na zemi. Ty kulky mě nebolely. Bolelo mě to jen trochu do úplného uzdravení. Nemohl jsem chodit, nemohl jsem sám vstát a moje ruka byla úplně v prdeli. Díval jsem se na zprávy a byli tam o mě jen lži.

Kevin Powell: Řekni mi o nějaké reportáži v televizi, která tě trápila.

Tupac: Asi to největší, co mě tehdy trápilo, bylo to, že nějaký chlápek napsal kravinu, že jsem to všechno úplně předstíral. Celý to na mě nastražili, celý to byl jen útok na mojí osobu. Tehdy jsem u toho brečel jak malý kluk, jako kurvička. Nemohl jsem tomu uvěřit. Totálně mě to dostalo. A pak i zprávy, že jsem měl u sebe zbraň a byl jsem totálně zhulenej. Místo toho, aby o mě řekli, ten člověk se stal obětí útoku, tak to na mě takhle nastražili.

Kevin Powell: A co všechny ty vtípky o tom, že ti museli vzít jedno varle?

Tupac: Tak tohle mě vůbec netrápilo. Protože jsem si říkal, "To já se budu smát naposled. Protože mám větší koule, než všichni ti niggové. I doktoři mi říkali, "Jo, můžete mít dítě." Říkali mi to hned první noc, hned po operaci říkali: "Nic se neděje. Prošlo to kůží skrz naskrz." To stejný to bylo s mojí hlavou. Vletělo to do mojí hlavy a zas ven, skrz naskrz.

Kevin Powell: Měl jsi tehdy nějaké bolesti?

Tupac: Jo, měl jsem bolesti hlavy. Probudil jsem se a křičel. Měl jsem noční můry, ve kterých na mě stříleli. Vše co bylo v těch snech, byli niggové, co mačkají zbraň a já jen slyším ty lidi, "Zastřelte toho zkurvysyna!" Pak jsem se probudil úplně zpocený a dost mě bolela hlava. Psychiatr v nemocnici Bellevue říkal, že to je normální post-traumatický stres. 

Kevin Powell: Proč jsi tehdy hned opustil nemocnici Bellevue?

Tupac: Bellevue jsem opustil hned další noc. Chtěli mi pomoct, ale cítil jsem se tam jak vědecký projekt. Pořád jen chodili kolem a dívali se na moje péro a všechny ty kraviny, a to pro mě nebylo vůbec příjemný. Věděl jsem, že můj život je v nebezpečí. Bylo tam ovoce Islámu, ale oni neměli u sebe zbraně. Věděl jsem, co jsou zač ti niggové, se kterými jsem se setkal.

Opustil jsem Bellevue a jel do Centrální v centru. Dali mi k sobě telefon a řekli, "Tady jste v bezpečí. Nikdo neví, že tu jste." Ale telefon zazvonil a někdo říkal, "Ty ještě nejsi mrtvej?" A já na to, Sakra! Ti zkurvysyni nemají vůbec žádný slitování. Tak jsem z toho místa vypadl, a moje rodina mě vzala na bezpečnější místo, k někomu, kdo měl o mě skutečný zájem, tehdy v New Yorku.

Kevin Powell: Proč jsi šel k soudu hned další ráno, kdy tě postřelili?

Tupac: Přišli k mojí posteli a řekli, "Pacu, vždyť ty ale nemusíš jít k soudu," Já na to, že ne. Cítil jsem, že kdyby mě porota neviděla, mysleli by si, že hraju snad nějakou show nebo něco takového. Protože měli dost práce a nevěděli, že mě postřelili. Takže jsem věděl, že se musím ukázat, ať se děje, co se děje. Přísáhám Bohu, že nejvzdálenější věc v mé mysli byla tehdy sympatie. Vše, na co jsem mohl myslet, bylo to, že jsem mohl vstát a bojovat za svůj život, tak jak jsem bojoval za svůj život v nemocnici.

Seděl jsem tam v kolečkovém křesle a soudce se mi ani nepodíval do očí. Za celý proces se mi ani jednou nepodíval do očí. Přišla porota a najednou začal hrát každý svou hru, přišlo mi to, jako kdyby to dělali snad každý den. Cítil jsem, že je zázrak, že vůbec žiju. A pak jsem začal cítit, že to chystají udělat. Byl jsem úplně ochromený, říkal jsem si, že se musím odsud dostat.

Když jsem opouštěl soud, kamery do mě vrazili a najeli mi na nohu. Říkal jsem si, "Vy zkurvysyni jste jako nějací supi." Připadal jsem si tam, jako kdybych byl ten nejhorší v srdcích těch lidí. To proto jsem takhle vypadal na křesle, když mě odváželi pryč. Zkoušel jsem slíbit sám sobě, že budu mít hlavu nahoře kvůli všem lidem tam venku. Ale když jsem viděl tohle všechno, sráželo mi to hlavu dolu, bralo mi to duši.

Kevin Powell: Můžeme si promluvit o celém tom případu údajného znásilnění?

Tupac: Jasně. Nigel a Trevor mě vzali do klubu k Nellovi. Když jsme tam dorazili, dost mě to tam ohromilo, protože to byl jiný klub, než ty kluby, do kterých jsem doposud chodil. Nebylo tam ani moc lidí, bylo tam celkem dost místa, a byly tam i hezké ženské. Potkal jsem tam Ronnieho Lotta z New York Jets a Derricka Colemana z Nets. Přišli ke mě a říkali mi, "Pacu, jsme na tebe pyšní." Tuhle noc jsem se cítil dost ohromně, protože ti dva byli pro všechny ostatní lidi tam hrdinové a oni to stejný říkali o mě, že jsem já hrdina pro ně. Cítil jsem se nahoře, jako bych tam zářil.

Někdo mě tehdy představil té holce. Jediný věci, které jsem si na ní všiml, že měla velká prsa. Ale nebyla nijak přitažlivá, vypadala dost zavalitě. Money přišel ke mně a říkal, "Ta holka chce víc, než se s tebou jen seznámit." Já už ale přišel tehdy na to, co po mě vlastně chce: chtěla se mnou šukat. Opustil jsem je a šel sám na taneční parket. Hráli tehdy nějakou jamajskou hudbu, jen tak sám jsem tam tančil.

Přišla tam i ta holka, začala tančit, ale bylo to dost hrozný, nešla ani tak k mému obličeji, ale spíše k mému zadku. Tak jsem tam tančil na to reggae, určitě víš jak je ta hudba smyslná. Sahala mi na ptáka, sahala mi i na koule, rozepínala mi zip a cpala mi tam své ruce. Viděl jsem, že pár lidí se dívá a ví o co jde, šel jsem tam do trochu temného místa v tom klubu. Začala mě tam ale tlačit. Už jsem věděl, o co jí jde.

Šli jsme do rohu. Pořád mě jen osahávala. Vyhrnul jsem si tričko a tančil jsem u toho, a chtěl jí ukázat moje tetování. Začala mě líbat na břiše, na hrudník, lízala mě tam. Začala ale sjíždět dolů a já si říkal, ale do prdele. Vytáhla mi ptáka a začala mi ho kouřit přímo na tanečním parketu. Tohle mě rozpálilo. Nemyslel jsem u toho, že by z toho mohlo být proces, že jsem někoho údajně znásilnil. Pomyslel jsem si, že tohle může být dost zajímavá noc. Víš, co tím myslím?

Hned jak s tím skončila, a mě ještě stál, byl fakt tvrdý, tak jsme zmizeli z tanečního parketu. Řekl jsem Nigelovi, "Musím odsud zmizet. Vezmi ji třeba do hotelu. Pak se uvidíme." A Nigel na to, "Ne, ne, ne. Vezmu tě zpátky." Jeli jsme do hotelu. Šli jsme nahoru, abychom si opravdu rychle užili. Hned jak jsem tam přišel, tak to bylo. Byl jsem unavený, opilý, věděl jsem, že musím brzo ráno vstávat, tak jsem na ní říkal, "Co budeš dělat? Můžeš tu zůstat přes noc, nebo jestli chceš jít, tak klidně běž." Dala mi na sebe telefonní číslo, a všechno bylo v pohodě. Nigel byl zvyklý, že spal celý ty noci v mým pokoji. Když nás viděl, zrovna mi kouřila ptáka na podlaze, dělali jsme to tam, on a Trevor byli celí fialoví! Trevor byl velkej podivín, úplně zešílel. Pořád se mě jen ptal, "Šukal jsi jí i do zadku?" Poslouchal úplně každý detail. Myslel jsem si, že ten člověk je fakt pošuk, nic jiného.

Kevin Powell: Co se stalo tu noc údajného znásilnění?

Tupac: Měli jsme vystoupení v New Jersey v Club 88. Ten kámoš řekl, "Vyzvednu tě tady o půlnoci limuzínou." Šli jsme nakupovat, oblíkli jsme se na to, všechno bylo v pohodě. Nigel mi říkal, "Proč jí prosím tě nezavoláš?" Jen tak jsme seděli v hotelu, popíjeli. Čekal jsem na to vystoupení a Nigel na mě, "Volal jsem jí. Teda, ona volala mě, je na cestě." Ale já na ní nemyslel ani chvíli. Díval jsem se na televizi, když zazvonil telefon a ona už byla dole. Nigel dal Man-manovi, mému manažerovi peníze na to, aby zaplatil taxík a já na to, "Ať si ta děvka zaplatí taxík ze svého." Přišla nahoru a vypadala dobře, dost provokativně se oblékla, jako kdyby měla jít na nějaké školní rande.

Tak jsme tam všichni seděli a kecali, a ona mě dost znepokojovala, protože místo toho, aby seděla s Nigelem a dalšími, opírala se rukou o židli, na které jsem seděl. Nigel a Trevor se na ní dívali, jako kdyby to bylo nějaký kuřecí maso, jako jídlo. Byla to dost nepříjemná situace. Tak jsem si řekl, že bych jí vzal do druhého pokoje, aby mi udělala masáž. Myslel jsem ale i na tu noc u Nella. Tak jsme šli do pokoje, lehl jsem si na břicho a ona mi mezitím masírovala záda. Otočil jsem se. A začala mě masírovat zepředu. Trvalo to asi půl hodiny. Mezitím jsme se trochu líbali. Myslel jsem si, že mi ho chce zase vykouřit.  Ale než to mohla vůbec udělat, přišlo tam pár niggů do místnosti, a já jsem zamrzl dřív, než ona. Kdyby něco řekla, mohl jsem říct, "Počkejte, ještě tu máme práci." Ale já neřekl nic, protože ona taky neříkala nic. Kdybych řekl, jakože "Vydrž"? Vypadalo by to, že je to moje holka.

Takže oni vešli dovnitř a začali jí šahat na zadek. Říkali, "Ty vole, ta má luxusní prdelku." Nigel na ní nešahal, ale slyšel jsem, jak tomu všemu velel, říkal, "Sundejte jí kalhotky, i ty punčochy dolů." Já jsem vstal a šel pryč z toho pokoje.

Když jsem šel do toho druhého pokoje, Man-man mi říkal, že Talibah, moje publicistka se tu objevila, a že na mě čeká v ložnici v druhém apartmá. Šel jsem za ní a povídali jsme si o tom, co dělala celý den, pak jsem si lehl na gauč a na chvilku usnul.  Když jsem se probudil, Nigel stál nade mnou, "Pacu, Pacu", v obou místnostech svítila světla. Nálada se dost změnila, víš co tím myslím? Cítil jsem se jak zdrogovaný. Nevěděl jsem, kolik času uběhlo. Když jsem se probudil, říkal, "Půjdeš na policii, půjdeš na policii." Nigel vyšel z pokoje, a vrátil se zpátky s tou holkou. Šaty měla na sobě, nevypadala, že by brečela. Jen byla rozčílená, a dost hystericky ječela. "Proč si jim dovolil, aby mi to udělali?" Celá ta věc mi nedávala smysl. "Přišla jsem za tebou, abych tě viděla. A tys je nechal, aby mi to udělali." A já jsem řekl, "Nemám teď čas na tyhle kraviny. Uklidni se aspoň trochu. Přestaň na mě tak křičet, a dívat se na mě tak šíleně." A ona na to, "Tohle není naposled, když o mě slyšíš," a práskla dveřmi. A Nigel na to, "Neměj strach, Pacu, neměj strach. Postarám se o to sám. Ona si dělá jen srandu." Zeptal jsem se ho, co se to stalo, a on na to, "Příliš mnoho niggů." Nedalo se to zastavit, chápeš? Niggové šli dolů, ale nikdo nešel nahoru. Seděl jsem tam nahoře a kouřil trávu a říkal si, "Kde  se sakra vzali všichni ti lidi?" Pak mi volala Talibah z kanceláře a říkala, "Policie je tady dole."

Kevin Powell: A tohle tě tedy dostalo do vězení. Ale vždyť říkáš, že jsi nikdy nic neudělal, že?

Tupac: Nic špatnýho jsem neudělal. Jediný, co jsem viděl, byli ti tři niggové, kteří komentovali tu její tlustou prdel. Probudilo mě to, že jeden z těch niggů byl nemocný, pořád jen kašlal. Nevím, co tam s nimi dělala, nebo jestli ne byla na mě nemohla, za to že jsem jí neochránil. Ale vím to, že se cítím zahanbený, protože jsem nebyl nic platný a nechtěl jsem, aby se někomu něco stalo, a nic přitom neřekl.

Kevin Powell: Jak ses cítil vedle žen během soudního procesu a jak se cítíš vedle žen teď?

Tupac: Když na mě hodili to obvinění, nesnášel jsem černé ženy. Cítil jsem se, jako bych vystavil svůj vlastní život osudu. Tenkrát jsem udělal hit "Keep Ya Head Up," nikdo tehdy nedělal žádné songy o černých ženách. Tenhle song šel z hloubi mého srdce. Byl skutečný a oni se tomu nebránili. Cítil jsem, že to mohou být ženy ze všech zemí, které o mě řeknou, "Tupac tohle ale nemohl určitě udělat." A lidé se mě i přesto ptali, "Udělal jsi to?"

Hned potom, co jsem šel k soudu, jsem začal některé černé ženy vnímat tak, že mi pomáhali. Teď mám na ně docela jiný názor, protože jsou tady většinou tzv. strážkyně černých žen. Moc mi nedávají velkou přízeň, ale chovají se ke mně s velkou lidskostí. Říkají mi, "Když odsud zmizíš, prostě se změníš." Dávají mi k telefonu své děti. Víš co tím myslím? Dávají mi lásku.

Kevin Powell: Co kdyby si musel jít do služby?

Tupac: Kdyby se to stalo, musel bych sloužit jako řadový vojín. Je ale jasný, že moje srdce by se zlomilo. Rozervalo by mě to uvnitř, ale musel bych sloužit prostě jako řadový vojín.

Kevin Powell: Dozvěděl jsem se, že jsi nedávno dokončil své nové album.

Tupac: Do rapu, tak do toho už nechci dávat žádný velký nadšení. Myslím, že texty na tomhle albu, že si některé ani nepamatuji.

Kevin Powell: Ale vydal jsi album, nebo ne?

Tupac: To ano. Jmenuje se Me Against the World (v překladu Sám proti světu). Tohle je moje skutečnost. Je to zatím moje nejlepší album. A protože texty na něm už jsou hotový, můžu být volný. Když pracuješ na rapových albech, trénuješ tím i sám sebe. Permanentně si musíš držet svou pravou povahu. Je normální vidět na scéně rappery, kteří mluví o všech těch špatných věcech, a pak je akorát vidíš v obleku na American Music Awards (Americké hudební ceny). Tenhle typ niggy nechci ale být. Chci, aby to bylo skutečný, a takhle přesně to chci dělat. Ale teď jsou ty věci u země. Tohle je prostě život Thug Life, udělal jsem svou práci, vše jsem to napsal. A teď jsou tyhle věci prostě u země.

Kevin Powell: Jaké máš plány po vězení?

Tupac: Až se dostanu ven, hodlám spolupracovat s Mike Tysonem. Chci spolupracovat i s Monster Kodym  (teď známým jako Sanyika Shakur) z Kalifornie. Hodlám založit organizaci, která si bude říkat Us First. Hodlám zachránit ty mladé niggy, protože nikdo jiný je zachránit nechce. Ani nikdo nepřišel za mnou, aby mě zachránil. Jen se dívají, co se se mnou děje. To je důvod, proč je moje filozofie Thug Life ve mě mrtvá. Upřímně přemýšlím i o tom, že nechám někoho, aby to reprezentoval za mě, protože jsem z toho už unavený. Reprezentoval jsem to až moc. Byl jsem Thug Life. Byl jsem jediný nigga tady, který vybočil ve svém životním osudu.

Kevin Powell: Navštívil tě tu někdo?

Tupac: Od té doby, co jsem tady, jsem dostal 40 dopisů. Malé holčičky mi posílají dokonce i peníze. Každý mi říká, že je Bůh se mnou. Lidi se mi v nich zmiňují o tom, že nesnáší ty lidi, co mě postřelili, že se za mě i modlí. Dostal jsem i jeden dopis, ten týpek tam píše, že si přeje, abych zemřel. Ale potom tu jsou lidi, kteří na mě dávají zase pozor, jako je Jada Pinkett, Jasmine Guy, Treach, Mickey Rourke. Moje společnost, Interscope Records, mi dává neskutečnou podporu. Dokonce i Madonna.

Kevin Powell: Můžeš mi něco říci o tvém přátelství s Madonnou a Mickey Rourkem?

Tupac: Dovolil jsem některým lidem diktovat v tom, kdo může být můj přítel. Cítil jsem se tak, protože jsem byl ten velký typ niggy, černýho pantera. Nemohl jsem být ani přítel s Madonnou. Tak jsem se s ní nezačal ani přátelit, i když mi dávala nic jiného, než lásku. Cítil jsem se dost blbě, protože když jsem nastoupil do vězení, tak jsem jí zavolal a ona byla jediný člověk, který mi chtěl pomoct. Stejný to bylo s Mickey Rourkem, byl ke mně dost přátelský. Ne jako černoch k bělochovi, ale jako přítel k příteli.  A teď to nebude u mě jen záležitost s černochy. Dokonce jsem se omluvil i Quincy Jonesovi za všechny ty věci, které jsem o něm a jeho ženě řekl. Taky se omlouvám bratrům Hughesovým, ale ne Johnu Singletonovi. Dává mi inspiraci k psaní scénářů, protože chci být pro něj konkurence. Vyhodil mě z před natáčením filmu Higher Learning a donutil mě, abych myslel na další roli herce.

Kevin Powell: Nemáš teď strach o svou bezpečnost?

Tupac: Nemám strach ze smrti. Můj jediný strach je ten, že se vrátím zpět reinkarnován. Nechci, aby si lidi mysleli, že jsem tady, abych jen podváděl, ale aby celý můj život byl o tom, že chci někoho zachránit.  Chci reprezentovat život. Když člověk řekne, že chce být skutečný a upřímný, tak to tak je, chci být skutečný a upřímný jak fyzicky, tak psychicky. A chci taky, aby se niggové vzdělávali. Víš, chtěl jsem po lidech, aby odešli ze školy. Ale člověk musí chodit do školy, protože jen díky škole může dostat práci. A když máš práci, nemůžou s tebou zacházet tak, jak to dělají teď.

Kevin Powell: Myslíš, že je rapová hudba pod útokem, díky tomu, co se stalo tobě?

Tupac: To určitě. To proto se mě chovají tak, jako teď. Protože když můžou zastavit mě, můžou zastavit i dalších 30 rapperů, dřív, než se vůbec narodí. Ale je tu něco, co chápu až teď. Pokud říkáme, že je rap umění, pak musíme být pravdiví a zodpovědnější za své texty. Když vidíš všechny umírat, kvůli tomu, co sám říkáš, nezáleží na tom, že jsi neudělal nic pro jejich smrt, ale je to taky o tom, že si je ani nezachránil.

Kevin Powell: V songu "Keep Ya Head Up" se zmiňuješ o Marvin Gayeovi. Hodně lidí tě s ním srovnávalo, i za tvé osobní problémy.

Tupac: Je to tak, jak to cítím. Uzavírám se do Marvina Gaye, Vincenta van Gogha.

Kevin Powell: Proč van Gogh?

Tupac: Protože nedokázal ocenit jeho práci, dokud nebyl mrtvý. Teď je jeho hodnota miliónová. Naprosto ho chápu, jak moc ho to muselo trápit. On a Marvin taky. To je to, proč jsem tady. Jsem teď ve vězení, ale jsem volný. Moje mysl je volná. Jedině, když spím, tak mám problémy, jinak ne.

Kevin Powell: Takže jsi vlastně vděčný za to, že jsi tady?

Tupac: Je to dar přímo seshora. Je to Boží vůle. A všichni, co říkali, že jsem nebyl ničím, tak můj jediný úkol je ten, že jsem je zahanbil, když mě odepsali, stejně tak jako teď. To kvůli tomu, že mi je 23 let. Jsem jen dítě své matky, ale ve skutečnosti jsem dítětem všech. Víš, co tím myslím? Nikdo mě nevychoval, vychovala mě tahle společnost. Ale nechci to brát jako výmluvu. Chci se dostat nahoru, díky sám sobě a chci udělat změnu. A změna u mě změní i mojí komunitu. A díky tomu, teprve pochopí, jaký jsem ve skutečnosti člověk. I to, kde bylo mé srdce. Moje filozofie Thug Life byla jen o ignoraci. Mé úmysly byly vždy na skutečném místě. Nikdy jsem nikoho nezabil, nikdy jsem nikoho neznásilnil, nikdy jsem se nezapletl do žádného zločinu, to ale neznamená, že chci bránit sám sebe. To je to, co chci všem ukázat. Chci lidem ukázat mé skutečné úmysly a mé skutečné srdce. Ukážu jim muže, kterého vychovala moje matka. Chci, aby všichni byli pyšní.

!!! CHYBY, POCHVALY, ŠPATNÝ PŘEKLAD, KRITIKU, INOVACE, NOVÉ ČLÁNKY, NOVÉ NÁPADY a cokoliv dalšího - zasílejte prosím na můj nový email - david.blastik@seznam.cz !!!

Autor článku: DjBeton