Na Tupaca vzpomíná jeho manželka

(říjen 2000 - časopis Source)

Keisha Morris byla kdysi vdaná za Tupaca, v tomto článku prozrazuje, jak se setkala s Tupacem a jaké bylo soužití s tímto kontroverzním rapperem.

"Nedokážu lhát kdejaké ženě, která chce muže, který má v sobě kousek rváče, tak takhle začalo naše přátelství. Kdo totiž mohl vědět, že by Tupac byl jednou můj manžel?"

Tupac a já jsme byli zcela opační. On byl kontroverzní hvězdou a já jsem byla naivní univerzitní studentkou, která ho občas viděla v televizi, ale o jeho světě, ve kterém Tupac žil jsem věděla velice málo. S Tupacem jsem se setkala v červnu 1994 na jedné párty. O měsíc později jsem ho znovu zahlédla v nočním klubu v New Yorku s názvem Tunnel. Rozběhl se ke mě a říkal, že si pamatuje naše dřívější setkání. Usmíval se na mě a řekl "Teď už tě nenechám uniknout, tentokrát musíme odejít spolu" Já jsem se smála a řekla jsem mu, že "Nechci být jen další z tvých žen". Pak jsme začali tančit a Tupac, který měl ve zvyku, že ženy, které k němu přišli, tak se k němu tiskli, prostě že se na něho tulili. Byl z toho v šoku, že jsem nezareagovala tak, jak očekával. Poté, co mi dal všechny ze svých čísel, hned jsem se ho zeptala na to, jestli má nějakou přítelkyni?! Odpověděl, že "ne", ale já jsem mu i tak nevěřila, protože Tupac byl velice kouzelná osobnost.

Byla jsem z něho trochu zmatená, proč by uletěl ze zajímavosti zrovna na mě?! Nedokážu ale lhát kdejaké ženě, která chce muže, který má v sobě kousek rváče, tak takhle začalo naše přátelství. Kdo totiž mohl vědět, že by Tupac byl jednou můj manžel?" O pár dnů později mě pozval do svého domu do Atlanty na víkend. Když jsem vystoupila z letadla, nemohla jsem ho najít, ale naštěstí si mě všiml a křičel na mě "Keesh!" Měl na sobě červený šátek a hokejový dres. Ve svém žaludku jsem zničehonic měla motýlky, v tu chvíli, kdy jsem ho viděla se mi zdál hezčí, než když utíkal ke mě a objímal mě. Potom jsme se podělili o náš první polibek, vzal mi zavazadla a jeli jsme k němu domů. Bylo to na předměstí, poblíž Decaturu.

Vypadalo to tam, jako kdyby tam žil nějaký výrostek, jen s oblečením, spoustou CD-ček a zkaženými přepravkami na jídlo. Bylo to tam docela zaneřáděné, umyla jsem proto nádobí a udělala večeři. V onen nedělní večer se jel Tupac se mnou projet v jeho "low-rideru", zakončili jsme to v domě jeho rodiny. Když jsme tam přijeli, tak mi představil své dva psy, Bonnieho a Clydea. Řekl, že ti psi jsou tady sami, ale že se o ně stará jeho strýček. Pak jsem se seznámila s téměř celou rodinou, včetně jeho sestry, Sekiywai a matky, Afeni. Všichni tam byli velice srdeční, ale já jsem se tam cítila jako nemožný člověk. Další ráno jsem potom nasedla na letadlo. I přesto, že jsem strávila s Tupacem nádherný víkend, byla jsem trochu „nesvá" z našeho přátelství. Říkala jsem si, do čeho jsem se to dostala? Byla jsem vděčna Tupacovi, že můžu být s ním v kontaktu. A když se vrátil do New Yorku, tak jsme potom bydleli spolu.

Nejprve si u mě v Harlemu nechal nějaké své oblečení. Hned potom jsem mu dala i klíče a dal si ke mě další oblečení. V mém šatníku toho měl daleko více, než já sama. Občas, když mi chybí, tak si na sebe vezmu jeho červený hokejový dres Detroitu. Každý den, vždycky když přišel domů, si sundal tričko a říkal "Chci se ti pochlubit mým tělem a tetováním". Tupac rád pro mě vařil. Jeho oblíbené jídlo byly makaróny se sýrem, které zapil pomerančovou sodou značky Sunkist. Tupac nerad umýval nádobí nebo uklízel. Vždycky na to říkal "jsem přece superhvězda, já nemusím uklízet". Za to jsem na něj nebyla vůbec naštvaná, protože jsem se do něj už tehdy zamilovala. Tupac měl také rád, když byla doma pohoda. Měl rád prostě rodinný život. To byla ta nejbližší věc ve vztahu s ním, kterou mi mohl i věnovat. Tehdy mi říkal, že měl za svůj život jen čtyři skutečné přítelkyně a že já jsem byla jediná, kterou skutečně miloval. A že prý se jednoho dne stanu jeho ženou. Po třech měsících od chvíle, kdy jsme spolu začali randit, mě požádal o ruku.

Jednoho dne přišel domů a skrýval něco v rukou. Zeptal se mě, jestli jsem si něčeho nevšimla a já na to odpověděla "No ne, ty sis udělal manikúru?", pak mi ukázal nový prsten, který mi koupil za 30,000 dolarů a začal se usmívat. Já si ale toho prstenu nevšimla, tak on že prý koupil prsten pro našeho psa. Pak vzal malou krabičku s prstenem a dal ji psům do pusy a řekl, že je prsten pro mě. A potom na to odpověděl, "Chci si tě vzít", byla jsem zmatená, rozběhla jsem se ke psům, chopila krabičku a otevřela jí. Byl to sedmi karátový prsten, vyrobený z platiny, který byl upraven do podoby připomínající královskou korunu. Neměla jsem na vybranou, abych řekla ano či ne, protože mi řekl, že se vezmeme na moje narozeniny v Listopadu. A pak, že prý si nemám nikdy sundat ten prsten, že by to byl konec našeho přátelství. Já na to řekla jen "dobře", pak odjel hned do studia a já jsem šla okamžitě za mými přáteli, abych se jim pochlubila tím prstenem. Za hodinu mi volal, že se nemůže dočkat zprávy, jestli se mám dobře. V tomto momentu by mi nikdo nedokázal říci, že jednou budu ženou Tupaca.

Ale od té doby se některé věci změnily. Tupacův život se zničehonic zkomplikoval, když dostal předvolání k soudu za sexuální obtěžování. Zrovna v ten moment dokončoval i své album Me Against the World (Sám proti světu) a začal pracovat na filmu s Mickey Rourkem, s názvem Bullet (Kulka). Říkal mi, že slyšení u soudu jsou pro jeho mysl velice těžké, ale že naše přátelství je pořád perfektní. Ale v ten den na něho vystřelili ve studiu Quad pět střel ze zbraně a ještě k tomu ho okradli. Když jsem slyšela zprávy, šokovalo mě to. Afeni a já jsme naskočili do auta a namířili jsme to hned do nemocnice. Byla jsem tam v tu chvíli, kdy ho přivezli do nemocnice. Jen co jsem prošla kolem jeho manažéra, ihned mě informoval o jeho zdravotním stavu. Prý že bude žít, ale musí zůstat na chvilku v nemocnici. Seděla jsem tehdy vedle jeho nemocniční postele, když jsme slyšeli rozsudek od soudu. Nikdo z nás ale nebyl dostatečně přesvědčen o tom, co se to vůbec stalo. Jeho právníci nám to přišli vysvětlit. Tupac byl velice tichý a pak se mě zeptal, jak se cítím. Bylo to pro mě těžké stejně tak jako pro něho. V ten moment jsem se musela rozhodnout, zdali s ním zůstat, či ho nechat raději o samotě. Bylo pro mě těžké říci, co by dělal každý člověk, kdyby jeho propojené city byli vedeny k osobě, o kterou neskutečně stál. Zůstala jsem s ním, protože jsem cítila, že mě potřebuje, během té doby jsem ani nečekala, že bych měla někam odejít. Měli jsme za to, že si naplánujeme nějaké svatební plány, ale ne že budeme Tupaca připravovat na to, že půjde do vězení. Nechtěla jsem se ho ani vzdát, tolik jsem ho milovala, že jsem verdikt soudu nechtěla považovat za konečný.

V tu chvíli jsem musela řešit i jiné věci. Tupac začal řešit věci velice obtížně. Snažil se vést byznys, kariéru i finance, během toho, co čelil zákonným střetům. Tlak na jeho album jsem musela řešit i doma. Najednou to byly hlavní důvody, proč měl zničehonic výbuchy hněvu, změny nálady. Každá chvíle byla pro mě krátká. Nevěděla jsem moc o jeho stránce Blížence, ale od té doby se začal měnit a říkat, že přijde domů a se mnou už nikdy nepromluví. Tupac měl v sobě dvě osobnosti. Ta jedna, která po mě hulákala a jedna, která byla pro mě nejlepším přítelem. Poprvé, když to Tupac na mě vyzkoušel, tak jsem si to všechno vzala až moc k srdci a chtěla jsem brečet, ale potom přišla ke mě Afeni a pověděla mi, ať jsem silná a nedělám si s tím starosti. Právě v tu chvíli mě potřeboval více, než kdykoliv předtím. Tupac mi vždycky říkal, ať nejsem slabá. Když seděl v nápravném vězeňském zařízení, tak mě prosil o to, abych vedla všechen jeho obchod, spolu s jeho manažery, právníky a nahrávací společnosti, protože chtěl po mě, abych ho reprezentovala. Cítil, že by to bylo lepší a snadnější, kdybych se za něho provdala.

Trochu jsem nad tím váhala, ale souhlasila jsem. Rozhodli jsme se, že se vezmeme po čtyřech měsících, co jsme se znali, během krátkého obřadu ve věznici. Měli jsme i krátkou manželskou poradu, kdyby soudce řekl, jestli si mě vezme: "Keisho, berete si za manžela Tupaca a spolu s ním všechen jeho pozemský majetek?!" Tupac se najednou ke mě otočil "Keesho, můj kulečníkový stůl, ani moji velkou televizi stejně nedostaneš". Když jsme vstoupili do manželského svazku, Tupac mi říkal, že chce mít se mnou děti. Jeho tiskový mluvčí a náš blízký přítel Karen Lee byl šokován tím, jak moc se Tupac změnil. Nikdy jsem ho totiž neslyšela mluvit o manželství. Dokonce vybral i dvě jména, pro kluka to byl Michelangelo a pro holku Star (hvězdička). Star se mi líbila, ale Michelangelo ne. Snažili jsme se mít dítě, ale tráva, kterou Tupac kouřil byla pro nás oba zřejmě afektem, či příčinou. Tupac měl i vidinu do budoucnosti. Chtěl po mě, abych si získala jeho úctu za to, že tam žil prakticky jen kvůli mě, ale i přesto vše nedokázal ocenit to, co jsem za něho dělala. Vzpomínám si na jeden den, poprosil mě, ať udělám tři kroky a podám mu sluchátko, tušila jsem, že mu volá nějaká slavná herečka, tak jsem mu ten telefon podala. Když jsem ale přišla do kuchyně a zvedla jsem sluchátko, zdali už neukončil telefonát, tak s ní pořád mluvil. Měl s ní docela zajímavý rozhovor. Dost mě to urazilo, že si buduje nějaké plány s jinou ženou. Mnoho lidí potom říkalo, že si mě Tupac vzal jen kvůli tomu, aby mu dovolili manželské návštěvy. To není pravda. Nikdy jsme neměli pohlavní styk, když byl zavřený ve vězení. Necítil, že by to místo bylo zrovna nějaké moc intimní, nebo postavené pro tento účel.

Co bylo potom?

Museli jsme se od sebe odloučit, hned poté co se vrátil z vězení, protože i přesto, že mě miloval, tak jsme oba věděli, že on nedokáže žít v manželském svazku. Má láska byla sice upřímná a od srdce, ale místy jsem to samé necítila od něho samotného. Nikdy jsem se ho nezeptala na něco materialistického, to proto, že jsem nechtěla být po jeho boku právě kvůli této věci. Když jste venku, kvůli jistým záležitostem, pak k tomu nepatříte a to vám později ublíží. Teď se dívám zpětně na naše přátelství a uvědomuji si, že to nebylo nijak špatné. Od doby, kdy se vrátil z vězení jsme byli pořád přátelé. Jen jsme se už vídali jen příležitostně, ale v ten moment jsme spolu neustále mluvili. Ano, občas to moc zabolí, když nemohu zavolat Tupacovi a zažertovat si s ním. Ale naše přátelství mě naplnilo něčím neskutečným, něčím, čím jsem dnes. Tupac bude navždy v mém srdci a rovněž i součástí mého života.

Autor článku: DjBeton